Blog

Nejsem žádnej prudič

Sedíme v mikrobusu a jedeme na Šumavu. Čeká nás štafetový běh od pramenů Vltavy až do matičky Prahy, celkem 360 kilometrů. Během dvou dnů a jedné noci poběží každý z nás zhruba 3 hodiny, zbytek pročekáme na střídacích stanovištích nebo prosedíme ve voze. Náš tým je trochu speciální, tvoří jej 12...

Šestnáct výhod ranního běhání

Dnes před pátou hodinou ke mně vstoupilo jaro. Probudil jsem se, možná kvůli nějakému snu, a skrz okno bylo vidět svítání. A musel jsem ven. Když jsem se po ranním proběhnutí vrátil zpátky, muselo to také ven. Tento článek, aby bylo jasno.   Letošní zima, až na pár krásných okamžiků,...

To co slouží životu

Chřipková epidemie vsákla i mne a je tak možnost dokonce i z postele dohnat některé dluhy z uplynulých měsíců. Dokonce velmi vhodná možnost, vzhledem k aktuálním skutečnostem. V říjnu jsem se byl proběhnout ve vichřici a napsal o tom zamyšlení o plánování rizika. A nejasně jsem slíbil i další téma,...

Ještě že to nevidíš...

Rok 2017 nezačal úplně nejlépe a když byly v únoru spuštěny registrace na Jizerskou padesátku 2018, neměl jsem vůbec chuť. Chuť se nedostavila ani během léta a podzimu, tak jsem Jizerku pustil ze zřetele. Ale co dělat, když už rok máme zamluvené ubytování??? Bude charita! Napsal jsem...

CO V PŘENOSU NEBYLO aneb Pro veselejší pondělí

Nemálo lyžařů už z cíle Jizerské 50 lezlo obrazně řečeno po čtyřech. Ale kdo už někdy lezl po čtyřech na její start? A to doslova? Já! Den před hlavním závodem jsem si cvičně zajel Jizerskou pětadvacítku se zrakově postiženým Jakubem a pak jsme se s Evkou z Nadace Leontinka, další nevidoucí...

Uragán aneb Management rizika nejen pro běžce

Nedávná podzimní vichřice byla hlášena s dostatečným předstihem a bylo doporučováno nevycházet ven. Takže moje romantická duše zajásala - půjdu ven, v lese nikdo nebude, hezky se proběhnu a nechám se ošlehat severozápadním větříkem. Ideální plán. Ráno za oknem sice trochu foukalo, zato sněžilo nebo...

Vltava Run aneb Děkuji (část 3)

Jak je asi znát z předchozích dvou částí (Část 1, Část 2), vzal jsem VltavaRun na milost. Spíše jsem mu propadl hned při prvním šumavském ránu, kdy jsme jeli nízkou mlhou na start svého úseku a míjeli na trati osamocené běžce. No, osamocené... Každý běží svých zhruba 10 km sám, ale s hlavní...

Vltava Run aneb O jednom téměř rozskočeném srdci (část 2)

S Robinem jsme v sobotu dopoledne zvládli svůj první šestnáctikilometrový úsek (viz Část 1) a popravdě, i moje nohy tu asfaltovou porci docela cítily. Při čekání na doběhnutí poslední dvojice z našeho mikrobusu na velkou předávku (tam štafetu převezmou běžci z druhého mikrobusu) jsem byl rád,...

Vltava Run aneb od Šumavy k novým perspektivám (část 1)

Když jsem před rokem poměrně úspěšně povodil zrakově postiženého Vaška na jednom ze závodů Jizerské padesátky, byl to slibný začátek s vyhlídkou na možné další ročníky. V tomto roce na mne žádný lyžař s podporou nadace Leontinka nezbyl a jako náhradní řešení mi byla nabídnuta účast na květnové...

Pygmalion EET

Dnes bylo krásné jarní prosluněné ráno, napadlo mne koupit hezkou květinu a hned ji také doručit. Prostě čistá radost, život, veselé květinářky atakdále. Stánek s květinami hned před nosem. Květinářky tam byly, aranžovaly kytice, ve vázách krásné čerstvé růže. Ovšem bylo dvacet minut před...

Google analytics