Opravdový vánoční příběh

I nastaly Vánoce. Král Miroslav vždy na Boží hod ráno vyrážel po kraji, aby zpracoval dojmy ze Štědrého dne. Někdy ustrojil benzínové sáně a odjel do vysokých hor, někdy vyrazil divočinou do skal.

Letos se rozhodl okovat maratonské botky a procválat se svým panstvím. Po smršti televizografových Prima povídaček pro Nováky a poté, co princeznu Krasomilu odnesl do nicoty dvanáctihlavý drak Netflix, chtěl navštívit přátelsky anektovaný Hrádek u Nechanic. Ony totiž skutečné zámky jsou lepší než ty vzdušné nebo ty blbé.

Oblékl tedy šusťákovou kamizolu, radostně zaržál a pobídl se k trysku. Letěl, až to hučelo po lučinách, letěl bory šumícími po skalinách. Cestami i necestami. Ranní liduprázdná příroda byla okouzlující.

A už se dostal do zámecké zahrady. Po klikatých pěšinách docválal až k hlavní bráně do zámku. Už z dálky viděl, že byla překvapivě zavřená. Co se to děje? Vždy je otevřeno, dnes ne? Přitáhl si tedy uzdu a pomalu se blížil k bráně. A v tom se to stalo. Zachrastil klíč a čtyřmetrová brána se přímo před králem Miroslavem otevřela.

"Buďte zdrávi, pánové, díky za dokonalé načasování! Pane kasteláne, stvrďme naše přátelství přáním hezkých Vánoc!"

"Zajisté, pane, a také vše nejlepší do nového roku!"

"Salve!"

"Salve!"

Všem se rozzářily oči, neboť takové příhody chystá sám život. Zázraky se dějí!

Král se dloubnul do slabin a se vztyčenou hlavou a planoucím zrakem vzpřímeně odklusal do svého paláce domů. Povedené ráno!

-----

Cesta zpět byla dlouhá, až ho bolí všechna kopyta, musí si je dát na stůl. A teď, služko, cukroví na stůl! A zapněte televizograf, dávají pohádku!