Na Sever!!!

 

Velinlinekonoční výlet „Na Sever“

23.4.2011

Po roce době jsme dali dohromady další výlet na kolečkové brusle a byla to bomba – sportovní, společenská, kalorická...

Na sraz uprostřed bývalých „ruských“ lesů jsme dorazili na vteřinu přesně a uvítal nás česky mluvící eskymácký náčelník. Z něj se vyklubal Standa a to bylo znamení, že začíná skvělý den. První, zatím liduprázdná stezka mezi borovicemi byla ideální na rozjetí a na vybrání si smůly v podobě prvního povinného pádu. Ale všechno dobře dopadlo a další pády už byly jen součástí následujícího zábavného programu. Po hodince a půl, kdy už začínalo pražit slunce a přibývalo lidí, jsme byli dostatečně rozcvičení s 15 kilometry v nohách.

Přesun na další stezku k České Lípě proběhnul hladce, slibovanou hospodu našli všichni po čuchu. Jediný drobný problém byl, že podle cedule se mělo otvírat až za pět hodin... Nevadí, stejně jsme přijeli na brusle. Pětikilometrová zrušená železnice nabídla projetí mezi loukami, podél řeky, proti větru do kopečka a po větru z kopečka.

 

Hospoda stále zavřená, tak vytahuju velikonoční věnec jako hlavní cenu a pouštíme se do soutěže „Velikonoční sprintíček dvojic“. Taktika v jízdě mezi metami a v předávání syrového vejce byla různá, největší úspěch sklidili umělečtí závodníci přidávající piruety a akční karamboly (třeba ještě před startem). Jen pro pořádek: vyhrála Tereza.

Hospoda stále zavřená, nasedáme, jedeme o jednu dál. Příjemné venkovní posezení slibuje kvalitní odpočinek po dalších 15 km na kolečkách. Dal bych si nějakou hotovku - “Nemáme“. Sýrový talíř - „Nemáme“. Salámový talíř - „Nemáme, všechno snědli chovatelé, mají vedle výstavu“. Pito - „Tady máte poslední“ Naštěstí to taková katastrofa nebyla, každý si objednal a jídlo bylo dobré. Za trest jsme si celou dobu povídali o tom, co bychom chovatelům rádi snědli z jejich výstavy.

 

Poslední bruslení na nové stezce po další železnici jsme zahájili sjezdem k České Lípě a kličkováním mezi veselými odpoledními davy. Musím říci, že jsme vypadali určitě nejlíp! Po otočce jsme před sebou měli 8 kilometrů do mírného kopce. Stezka se z luk začala šplhat úbočím a až mě bolelo za krkem, jak jsem se rozhlížel po okolí a kochal se. Takhle vypadá zlatý hřeb! Na vrcholové prémii v bufáči „U vagónku“ už na mě všichni čekali, porozhédli jsme se do kraje a fantastickým sjezdem dojeli k autům. Posledních 16 km máme za sebou. Pro dnešek konec.

Konec? Ani zdaleka! Pro některé bylo dnešní bruslení jen záminkou k návštěvě zmrzlinárny s netušeným výběrem. Organizovaný nájezd byl jedinečnou šancí na otestování co nejvíce druhů. Pavla jich napočítala 93 a až poté se slzou v oku objevila dalších 10 alkoholických. Každý si tedy vybral podle chuti, případně podle vlastní odvahy. Nejdrsnější dnes byla čabajková, jen ti nejotrlejší ji snědli celou. Ale všechno se to dalo přebít nádhernými čokoládovými, mateřídouškovou, zeleným čajem, makovou...

Když jsme šéfovým začali doporučovat výrobu houbové a hrachové, poznali že jsme skuteční znalci. A vyrobili pro Pavlu tu nejčistší jahodovou. Její překvapení dovršila šéfka dotazem „Chcete šampaňské?“ Ani jsme nestihli odpovědět, šéfka odběhla a za pár minut přinesla jen pro nás šampaňskou zmrzlinu! To všechno chvilku před zavíračkou, určitě po celém dnu na nohách a přesto s úsměvem a dobrou náladou.

 

Všechny fotky z akce

 

A jedno krátké video:

Google analytics