Kdy už to skončí???

Druhý rok tu máme nový problém, virus, který nám všem dává zabrat. Přišla epidemie, později pandemie, lockdowny, naše životy se mnohdy dost radikálně musely změnit. Nejen naučením těchto nových slov. A mnozí stále čekají a těší se, až to všechno nějak skončí. Až bude všechno jako dřív. S každým dnem jsou více zklamaní, mají méně trpělivosti, více naslouchají těm, kdo slibují, že je jejich břemena zbaví.

Dělají chybu.

Těžko bude brzy všechno jako dřív. Období, ve kterém se nacházíme, není časově ohraničitelné. Je to proces. Součást životní cesty každého z nás. Na tomto úseku nevíme co nás čeká, nevíme kdy skončí, nevíme jaký je přesný postup... Ale musíme stále jít, nejlépe vpřed. Nemůžeme se spoléhat na kohokoli, kdo nám pomůže. Musíme stát na vlastních nohách. Musíme v sobě, jen v sobě, najít stabilní základ, který nás podrží v těžkých dobách. Musíme věřit sami sobě. Musíme přijmout svůj úděl a s pocitem tohoto pevného základu a se spoustou lásky procházet všemi obtížemi, na které jsme dosud nebyli zvyklí. Musíme přijmout, že některé tyto obtíže se mohou stát i trvalou součástí našich životů. Časem třeba bude lépe, ale nikdy to nebude na jednoznačný povel. Časem se třeba virus oslabí a zmizí. Ale může přijít jiný.

Kdoví.

Je to cesta. Naše cesta. A ta nemá konec ;-)