Jak jsem málem jel Jizerskou padesátku

(příspěvek do pisálkovské soutěže Báječných žen v běhu, se kterými jsme pro neuskutečněný závod spojili síly. Soutěžilo se o čepici Jizerské 50 :-) )

Strhnul jsem svoji starou čepici a šel se najíst do občerstvovacího stanu. Jizerská padesátka 2013 byla za mnou. Únavu přehlušil dobrý pocit z poctivě odvedené práce. A začal jsem se těšit na příští rok. Tu čepici jsem zapomněl na lavičce…

Když došlo na přihlašování pro ročník 2014, uvědomil jsem si, že mám pod čepicí a dal jsem dohromady pár Báječných žen, které si chtěly závod také vyzkoušet. Čekal jsem spoustu legrace - už jenom proto, že jsem je vídal na fotkách s elegantními a roztomilými kulíšky. Já neměl ani tu čepici, ale do zimy ještě zbývala spousta času.

No, stalo se a trochu bez mého přičinění se uspořádalo lyžařské soustředění v Jizerských horách. Poprvé v tu zimu jsem musel zalovit v krabicích a hledat nějakou vhodnou starší čepici, protože zima se měla ohlásit plnou silou. A také že ano - zima na hlavu mi byla pořádná!

To ale nevadilo, víkend jsme si krásně užili.

Jak se blížil termín závodu, sněhu ubývalo a tepla přibývalo (ovšem zase ne tolik, i ve městě jsem na hlavě potřeboval čepici). Nakonec závod zrušili. Ale báječné ženy se nedaly odradit a přijely na hory i přes lapálii s odvolaným závodem. Nemusely ani vozit lyže, stačily boty na běhání, čepice a rukavice. A pustili jsme se do jizerského sportování.

nejen jizerského. Den před plánovanou Jizerkou jsme se rozhodli zkusit si závod v běhu do vrchu v horách Lužických. Na vrcholku cílového kopce byla čepice z mraků, ale všichni jsme se s tratí a krutým stoupáním vypořádali zdárně a závod se nám líbil. Cestou zpět jsme uvažovali o návštěvě koncertu v Liberci, to jsme ale zavrhli. Byla nám zima a pohled na zpěváka bez čepice by nám asi moc nepřidal… Místo toho jsme si zašli do stylové chalupy na večeři doplněnou vynikajícími zákusky s překrásnou čepicí ze šlehačky.

Ráno, v den startu Jizerské padesátky, jsme se chtěli doběhnout zúčastnit symbolického startu. Chvilku jsem v tašce hledal vhodnou čepici, tak jsme se zdrželi a start nám o chvilku uniknul. Nevadilo to, atmosféra byla skvělá a my absolvovali část trati po svých. Nebyli jsme sami, na trati byly vidět čepice z Norska, Německa, Austrálie, mnoho lidí je pyšně ukazovalo a dávalo tím najevo, odkud přijeli.

V cíli jsem zase po roce usednul do velkého stanu a už si dával pozor na tu starou, mnohokrát propocenou čepici. Asi by se mi hodila nová, ale netroufnul bych si třeba škemrat u pořadatelů o tu jejich krásnou. Nechal jsem osudu, jestli se nějaká pěkná sama od sebe neobjeví.

Zatím se tak nestalo, ale nevzdávám se. Ta naděje je krásná a myšlenky k sobě někdy dokážou přitáhnout i hmatatelnou skutečnost.

Ale to není důležité. Hlavní je, že i když jsme Jizerskou padesátku jeli jen “málem”, víkend jsme si krásně užili. Bylo to báječné.

Kde mám zase tu čepici???

 

Google analytics