Deset dnů
Přišla nemoc, která zachvátila celý svět. S ní ale přišla možnost, na kterou celý svět možná čekal. Ten byl totiž zachvácený svou vlastní horečkou už dávno a už dávno bylo z mnoha úst slyšet "takhle to dál nejde, něco se musí stát, něco se musí změnit". Teď máme kvůli bezpečnostním omezením prakticky nařízenou povinnost na 10 dnů výrazně změnit svůj běžný život, což jindy vlastně vůbec není možné. A můžeme sledovat zázraky. A dělat zázraky.
Začínáme:
Den 1: Poslouchej ticho
Zastav se na své každodenní cestě a chvíli poslouchej. Co slyšíš? Nic? To je ono! To všední hlukové smetí zmizelo a do "prázdnoty" zní mnohem víc šumícího listí, zpívajících ptáků nebo vzdálených lidských hlasů.
Kdy jsi tohle naposledy zažil? Možná před lety, možná nikdy. Možná za to platíš ohromné částky při dovolené. A teď stačí na chvíli zmlknout a i uprostřed města se ocitáš téměř v jiném čase, o mnoho let nazpět, kdy prostě bylo jasně slyšet.
Zůstaň tak co nejdéle a pusť ticho i dovnitř sebe. Poslouchej své ticho a pamatuj si dobře ten pocit. Uschovej si jej pro další potřebu. Určitě jej mnohokrát využiješ!
Den 2: Podívej se do zrcadla
Stůj a dívej se. Kdo to je? Se včerejším tichem na duši si vzpomeň na svůj obraz před dvěma týdny, před půl rokem. Byl vůbec čas se takto podívat? Nemávnul jsi jen rukou, protože už jsi musel letět? Nemalovala ses v autě na semaforech, protože jsi to doma nestihla?
Teď kvůli karanténě spoustu věcí nesmíš. Ale když se na situaci podíváš jinak, tak ty vlastně spoustu věcí nemusíš! Teď nemusíš být ten vyděšený a vystresovaný uzlík nervů jako ještě před pár dny. Můžeš více poslouchat sebe sama. Nehoní tě teď termíny. Máš čas stihnout spoustu věcí, včetně těch dávno odkládaných. Nehoní tě teď ani někdo z okolí, o kom si dávno říkáš: je to psychopat a manipulátor a já ho už roky poslouchat nechci. Tak ho prostě poslouchat nemusíš. Nehoní tě teď ani ... ty sám či sama. Nemusíš poslouchat svůj vnitřní hlas, který tě stále někam postrkoval.
Stůj a dívej se. Tohle jsi ty. Pamatuj na to.
Den 3: Vypni televizi
Jsme v situaci, která se neustále mění. Omezení, zákaz, změna. Zprávy 24 hodin denně. Ale ty informace, které potřebuješ, získáš z médií během prvních 10 minut, zbytek je neustálé opakování, prohlubování - a další a další zavrtávání pod tvoji kůži. Ano, jsme v krizi, ale neměla by tě ovládnout nad určitou osobní hranici. Protože pak už tě ta nemoc zachvátí téměř stejně, jako by byla v tvém těle. Samozřejmě, budeš na ni myslet a mluvit o ní po většinu času a s většinou lidí, ale stále musíš být alespoň kousek "nad věcí".
Nepotřebuješ vědět jak to vypadá v každé vesnici nebo v každém autobusu. Nepotřebuješ vědět dokonce ani to, že ta nemoc někoho zabila. Je bohužel jisté, že se to stane i u nás či dokonce někde blízko tebe, ale nenech se tím pohltit. Bere to energii.
Včera před domem jsem se v noci podíval na oblohu a tam svítily hvězdy. Svítí během naší gigantické nákazy úplně stejně jako před ní, úplně stejně jako během válek, morových ran, přírodních katastrof. Už toho viděly dost. Viděly i miliardy milenců, inspirovaly k milionům krásných myšlenek. Viděly tvoje narození, sledují tvůj život a budou svítit i až tu nebudeš.
Mrkni se 10 minut na zprávy a pak se podívej na hvězdy. A dělej co je dobré. Věnuj svoji energii tomu, co za to stojí.
Den 4: Dýchej zhluboka
Z předchozích dnů tu máme ticho, pohled do zrcadla, odpojení od negativních zpráv. Je načase se nadechnout.
Stop! Vznikla nám povinnost nosit zakrytý obličej. Zcela pochopitelné a správné nařízení, aby se nám právě do plic nedostala ta nemoc. Právě ona nám teď ukazuje jak je blahodárné zhluboka dýchat. Mnozí lidé už od pohledu hrbí tělo, zmenšují si tak hrudník a tím i možnost se nadechnout. Mnozí se naopak (i jen obrazně) pod nějakým vnějším vlivem bojí nadechnout a kvůli tomu se hrbí. Dusí sami sebe.
A teď máme všichni před ústy roušky. Všichni se tak trochu dusíme.
Využij chvíli, kdy roušku odložíš a uvědom si, že podobně můžeš odložit i jiné věci, které tě dusí. Najednou nemáš tu překážku, která ti ubírá vzduch. Pusť ho do plic co nejvíce a vnímej svoji svobodu a štěstí. Vnímej ten obrovský zázrak, že v obrovském světě jen pořádně roztáhneš plíce a s nimi zvětšíš i sebe sama. Najednou je tě všude plno a zároveň máš plno i v sobě. Při výdechu pokračuje výměna vzduchu i energií a tak to jde pořád a pořád, po celý tvůj život.
Takže dychej zhluboka. Najdi si místo, kde se dobře dýchá a zvětši sebe sama. Navždy.
Den 5: Co potřebuješ?
Je víkend. Nemůžeš nikam. Tvůj život se smrsknul v podstatě na pár základních úkonů a na pár metrů čtverečních. Tohle je pro většinu z nás naprostý nezvyk. Nezvyk je také to, že si můžeš vystačit jen s malým množstvím a výběrem jídla, že ti k životu stačí pár předmětů.
Celá tahle epidemie je z velké části důsledkem našeho luxusu, naší touhy mít a dokázat stále víc, stihnout stále víc, být na více a více místech. Víc, víc, víc. U všeho jsme předpokládali (či vyžadovali) neustálý růst. Už nějakou dobu bylo zřejmé, že jsme na limitu a objevovaly se náznaky, že stále růst nemůžeme.
Když jsme nevnímali náznaky, dostali jsme pořádný pohlavek. Limity našeho života se během dvou týdnů zúžily naprosto radikálně a my si musíme zvyknout, že to tak nějakou dobu bude. Je ti to nepříjemné? Dostaneš ještě přidáno. Myslíš, že za pár týdnů se zase naplno rozběhneš? Nepočítej s tím!
Tato lekce tě má naučit i to, že tvoje limity jsou možná úplně jinde než sis myslel. Třeba jsi ani žádné neviděl.
Tak teď je vidíš.
Nemusíme mít vždy všechno. Nemusíme být všude. Nemusíme být první. Nemusíme poslouchat, co musíme dělat. Všichni jsme na tom podobně. Jsme jeden druh, jedno hejno. Někdy spíše stádo.
A ty? Potřebuješ otevřít oči a srdce, zjistit kdo skutečně jsi. Musíš být pevně sám v sobě a najít v tom klid a spokojenost. Pak se teprve opravdu propojíš s okolním světem.
Pak teprve nebudeš dostávat pohlavky.
Den 6: Sedmý den, polovina v nedohlednu
Co je to za zmatek? Desetidenní seriál, šestý díl o sedmém dni, a ještě nejsme v polovině?
Dnes je neděle, tradičně sedmý den ke svěcení. Protože je seriál o jeden den opožděný, máme šestý díl. A přestože karanténa má trvat deset dnů, je prakticky jisté, že i kdyby skončila podle původního plánu, je jen začátkem velmi dlouhého období. Ani zdaleka nevíme, k čemu povede tato světová epidemie, ale je jisté, že budeme svědky a hlavně přímými účastníky velmi dlouhého procesu. Možná si ani nedovedeme představit co je před námi.
Takže neděle je dobrým dnem k nabrání sil.
Nic moc nemusíme, v tento den nás současná karanténa tak viditelně neomezuje. Kromě možnosti zcela volně se pohybovat, ale máme přeci za úkol být více uvnitř a se sebou, že? A v tichu, že? Čteš předchozí díly?
Neděle - jeden den určený k odpočinku, k usebrání, ke klidu. A zítra zase "do procesu". Teď se na to připrav. Nevíme co bude za týden ani za měsíc a možná se budeme divit i za rok. Třeba se některé věci změní definitivně.
Co takhle změnit definitivně i některé věci u sebe? Aby tě nerozhodila podobná "katastrofa", aby tě nerozhodil katastrofický člověk z tvého okolí. Abys šel - či šla - světem vzpřímeně, na vlastních nohách a pokud možno co nejstabilněji.
Jenže teď si dej pauzu, třeba i od podobných rad. Je neděle.
Den 7: Buď přívětivý a dívej sen
Neděle večer v obchodě s potravinami, v krabici jsem měl u pokladny asi 20 kousků. Přede mnou vykládala na pás dvojice svých asi 22 kousků. A když viděli, že já vše držím v ruce, pustili mne dopředu. Chvíli jsme se dohadovali, ale prohrál jsem a šel jsem před ně.
Pak i cesta autem domů byla jaksi klidnější a milejší.
Po necelém týdnu se asi i ty začínáš učit žít nově. Možná o něco pomaleji a zdánlivě méně intenzivně, ale možná o něco hlouběji. Musíš se více dívat druhým do očí, když často nic jiného není vidět.
Musíš si s druhými dát o něco více přednost, když máte dodržet doporučenou vzdálenost. Musíš více vnímat "co je mezi vámi".
Co bude, až se omezení uvolní? Představoval jsem si, jak opět začnou tlačenice, jak se opět dostanou ke slovu ti, kteří dokážou jen manipulovat či být hlasití. Ti, kteří teď dostávají na frak od kterékoli šičky roušek nebo kluka který vozí lidem nákupy. Představoval jsem si, jak se opět otevřou stavidla šílenství, které se teď na chvíli kouzelně utlumilo. A napadlo mne: je to málo. Ještě potřebujeme víc času! Víc času na dívání do očí a vzájemného dávání přednosti. Víc času na to, aby se ukázalo kdo je poctivý, přívětivý, lidský, opravdový, pozitivní a kdo má jen nasazenou masku, ostatní má jen za figurky na své šachovnici, kdo je třeba i přes spoustu úsměvů negativní.
Možná to sám dokážeš rozlišit. Možná tobě i nám všem pomůže tohle období, abychom viděli lidi zřetelněji.
Buď přívětivý a dívej se.
Den 8: Jdi ven
Není náhodou, že se na těchto stránkách i v rámci karanténního seriálu tak často objevují obrázky přírody. Příroda uklidňuje. Příroda dává jinou perspektivu. Příroda je základ.
A příroda nám dala vědět, kdo je tady pánem. Člověk začal mít pocit, že je něco více než ostatní přírodní bytosti. Že si se vším poradí a z přírody si může brát podle libosti. Je podivuhodné, či spíše ostudné, že jsou mezi námi stále lidé zastávající tyto a podobné názory. Dá se předpokládat, že ani teď mnoha extremistům nedojde, že člověk je jen o něco inteligentnější živočišný druh, který se pokouší vymknout přírodním zákonitostem a zvyklostem, ale i přes veškerou snahu je na to krátký. Že ztratil úctu k přírodě, pokoru a schopnost žít s přírodou, či v přírodě, v souladu. A nyní vidí, že to vše bude potřebovat třeba právě v boji o přežití s mikroorganismem, který jej dokáže ohrozit a prakticky převrátit jeho dosavadní život.
Podívej se na sebe. Nemáš také pocit, že příroda je pro tebe jen zdrojem, hřištěm, nepřítelem, čímkoli jiným než tvým základním životním prostředím?
Neztratil jsi při svém moderním způsobu života úctu, pokoru a schopnost žít v souladu? Teď máš možnost si to uvědomit a napravit. Cestu do přírody máme dokonce i doporučenou v době, kdy nemůžeme nikam jinam. Pokud to jde, v mezích možností a pravidel vyjdi ven a vnímej tu ohromnou výsadu, že do přírody můžeš právě s výhradně lidskou nadstavbou. S vědomou úctou, pokorou a v souladu.
A to nejen vzhledem k přírodě. Ale to už víš, že?
Den 9: Buď trpělivý
