Rozárka 2010

Tak se to podařilo - mnohaletá trpělivost na začátku roku 2010 přinesla své ovoce!

Jak to všechno začalo:
Po lyžařských začátcích v mateřských horách jsem během studií v Hradci Králové objevil magický kopec svatého Jana, který se tyčí celých 40 metrů nad rovinatým soutokem Labe a Orlice. Sjet tuto horu na lyžích, to byla výzva! Mnoho let jsem se pravidelně pod kopec vydával a plánoval svůj šílený pokus. Někdy jsem si troufnul vystoupat i na jeho vrchol a pak zasněně hleděl do rovin a představoval si okamžik, kdy se odrazím a v nekonečných vlnovkách spustím dolů.

Každý podzim jsem se doslova chvěl nedočkavostí, aby konečně napadnul sníh a umožnil mi tuto myšlenku realizovat. Někdy sníh nenapadnul vůbec - to byly týdny čirého zoufalství a vyčkávání. Jindy příroda nadělila jen několik centimetrů, které vzápětí roztály. Nezbylo mi než vydávat se do náhradních terénů na horách - myšlenkami jsem však stále byl v Polabí. Nevzdával jsem se.
Pokud bylo sněhu více, můj pokus mi znemožnili nezodpovědní nezletilí bobisté a sáňkaři, kteří kopec vydřeli až na trávu a já bych riskoval zničení lyží, pořízených ve skutečnosti jen pro tento jedinečný okamžik. Jestliže kopec nebyl vydřený, přístup k němu byl nemožný kvůli množství psích h...n, která domorodci odmítají uklízet po svých chlupáčích.

Až letos - napadlo takové množství sněhu, že se menší psi ztráceli v závějích a  majitelé těch větších vyšli jen na práh jejich paneláků. Malí bobisté si vyjezdili úzký pruh rovně dolů a na vrchol kopce se ani nedostala obvyklá omladina hulící v zavřených autech a odhazující prázdné krabice od vína a kyblíky z McDonaldu. Nebylo nač čekat.

Pondělí 18.1.2010 - AKCE!!!
Od rána opět sněží, už třetí den bez přestávky. Sněhu přibývá a poslední kontrola předpovědi na internetu slibuje příznivé počasí pro celou dobu pokusu. Je docela složité najít auto na parkovišti v údolí. Urychleně balím věci - lyže, boty, hole, termosku s teplým čajem. Zapomínám na přílbu, což zjišťuji až těsně před startem.

Cesta na kopec proběhla hladce, silnice byly bez potíží průjezdné. Problém byl jen se zaparkováním, zajet do sněhu by mohlo znamenat uvíznutí možná až do jara. Místní policie naštěstí v tomto počasí měla jiné starosti, tak muselo auto zůstat na krajnici. Poslední kontrola vybavení, helmu prostě musím oželet. Podobná příležitost se už nemusí opakovat.
Pěšky se vydávám na vrchol svahu. v lyžařských botách to jde těžko, ale nakonec jsem těch 80 velenáročných metrů zvládnul. Převýšení naštěstí nebylo více než 2 metry.

Na hraně svahu připínám lyže. Hlavou mi proběhne celý lyžařský život od prvních krůčků na "lištičkách" až po děsivé sny o Hančovi a Vrbatovi.  Už není cesty zpět. Hluboko pode mnou vidím konec svahu, kde se, doufám, ve zdraví za chvilku zastavím. Odpich holemi - a JEDU! První pokus směřuji středem svahu. Pod vrstvou čerstvého sněhu je terén ujetý a oblouky se tedy provádějí celkem jednoduše. Zmocňuje se mne euforie, kterou zná každý lyžař. Ani se nenaději a jsem dole. Já to dokázal!

Po vystoupání kopce druhý pokus: po stranách je hluboký prašan, hlavně kvůli kterému jsem dnes tady. Díky létům plánování a duševního tréninku je jízda uhlazená a klikatá stopa za mnou mne naplňuje maximálním uspokojením. Opakovaný výstup na vrchol už tolik ne.
Třetí jízda už je ve znamení absolutního blaha, dvou skoků a nakonec i trochy nostalgie. Definitivně skončilo jedno období mého života. Cíl je splněn, je třeba si tento pocit vnitřně zpracovat a hledat novou výzvu.

A nebo jít dělat něco užitečnějšího.

Takže se loučím s lyžařským pozdravem LYŽ SI ŘIĎ!  :-D .

Údaje o výkonu dne 18.1.2010:

Převýšení sjezdu 30 metrů, délka 80 metrů. Sníh: 20-40 cm. Teplota vzduchu: 0°C Teplota těla: 36,2°C.